SPARTA DO TOHO!

Autor: Tomáš Polanský

Splněné sny na Letné

V sobotu 9. dubna se na našem stadionu odehrál historicky druhý T-Mobile zápas splněných snů. V týmech Jana Kollera a Vratislava Lokvence se představilo celkem 28 hráčů. Ti si místa v sestavách vydražili celkem za 670 753 Kč. Výtěžek z akce Sparta věnuje na pomoc Ukrajině.

„Myslím si, že to nebude o nás dvou. Jde o fanoušky, kteří si místa v sestavě koupili. Chtějí si vychutnat zápas, zahrát si na Spartě,“ prohlásil hrající trenér a kapitán týmu v rudých dresech Vratislav Lokvenc v týdnu před utkáním. Měl i neměl pravdu. Ruku na srdce, kdo by si nechtěl zahrát s legendami Sparty a celého českého fotbalu. Pokud jste zápas sledovali ať už osobně v Generali Česká pojišťovna Areně, nebo prostřednictvím komentovaného přímého přenosu na webu Sparta.cz, asi mi dáte za pravdu, že se mezi fanoušky odehrál kvalitní duel. Nikdo si nedovolil nic vypustit, k vidění byla řada pěkných akcí, skvělé zákroky brankářů a hlavně jedenáct gólů, o kterých je fotbal především. Jan Koller i Vratislav Lokvenc prokázali, že to i na prahu padesátky stále mají v nohách. Byl to velký zážitek je z tribuny sledovat, natož si s nimi fotbal zahrát. Oba dlouháni své týmy dirigovali ze středu pole, rozdávali přesné pasy, pokryli nájezdy protivníků a předvedli také kousky, které od nich nepamatujeme. Například když Vratislav Lokvenc ke konci utkání doběhl od poloviny hřiště až do vlastního vápna a přesným skluzem odebral míč Václavu Vašíčkovi. Jan Koller poctivě bránil každou standardní situaci a téměř všechny obranné rohové kopy skončily jeho hlavičkou. Jejich exekutor Vladimír Püschner si také po utkání se smíchem posteskl: „Musel bych kopat svíce, aby tam Honza nebyl.“

Samotný T-Mobile zápas splněných snů vyhrál 8:3 v bílém hrající tým Jana Kollera. Výsledek je možná trochu krutý, protože rudý tým Vratislava Lokvence měl častěji míč na kopačkách, narážel ale na dobře organizovanou obranu v čele se skvělým gólmanem Miroslavem Zemčíkem. Jeho protějšek Adam Kuttenberg to měl složité a s góly toho moc dělat nemohl. Mnohdy se na něj valily protiútoky, které táhl zejména nejmladší hráč utkání. Teprve sedmnáctiletý Martin Švaříček dal dva góly a na další dvě branky přihrál, na jednu přímo Janu Kollerovi. Hattrick pak vstřelil jeho spoluhráč Michal Heisig. Na druhé straně se dvakrát prosadil Tomáš Dvořáček.

Po zápase bylo vidět, že jsou šťastní téměř všichni hráči bez ohledu na to, jestli zvítězili, nebo ne. Celý zážitek z toho splnit si sen na Letné jako hráč Sparty byl totiž to nejsilnější. Fotbalisté zažili rozcvičky, příchod na hřiště s klubovou hymnou i děkovačku před hlavní tribunou. Po utkání se pak většina hráčů společně vydala do jedné z nedalekých hospod, kde celý zážitek umocnilo společné sledování vítězného utkání sparťanského A-týmu v Teplicích.

TÝM JANA KOLLERA – TÝM VRATISLAVA LOKVENCE 8:3

Góly: 6. a 49. Švaříček, 38., 66. a 71. Heisig, 76. Koller, 59. Šimek, 90.+3 Folda – 35. Petříček, 60. a 85. Dvořáček.

TÝM JANA KOLLERA: Miroslav Zemčík, Tomáš Jurčík, Lukáš Havlina, Michal Heisig, Petr Šmejkal, Jan Koller, Václav Vašíček, Martin Kortánek, Zbyněk Šimek, Petr Fryš, Jan Záruba, Lukáš Folda, Martin Švaříček, David Jehlička, Zdeněk Šmarda.

TÝM VRATISLAVA LOKVENCE: Adam Kuttenberg – Július Čunderlík, Michal Šálek, Lukáš Kraus, Michal Šírek, Vratislav Lokvenc, Ondřej Sibera, Milan Tintěra, Vladimír Püschner, Martin Svoboda, Bohouš Matucha, Tomáš Dvořáček, Ondřej Beneš, Vojtěch Majer, Jakub Petříček.

Autor: Tomáš Polanský

Očima stážisty:
Audiokomentář na Spartě je pro nás prioritou

V rozhovoru s nevidomým fanouškem Filipem Kuncem jste se dočetli, že Sparta jako jediný klub v Česku pravidelně poskytuje audiokomentář na své domácí zápasy, díky čemuž si i zrakově znevýhodnění fanoušci mohou vychutnat utkání na Letné. Jedním z komentátorů je Štěpán Hájek, který nám řekl o své práci víc.

Štěpán Hájek pracuje pro agenturu, která má dohodu se Spartou spočívající v tom, že na každý domácí duel zajišťuje dva komentátory pro hlasové komentování jak pro nevidomé fanoušky přímo v Generali Česká pojišťovna Areně, tak současně i pro web Sparty na doméně live.sparta.cz. „Závisí to i na dohodě. Například během covidu jsme zde kvůli omezené kapacitě nemohli být. Naopak při zápase proti Trabzonsporu jsme komentovali ze studia. Normálně jsme však na Letné, kde máme svá místa na novinářské lávce na hlavní tribuně. Audiokomentář je docela zajímavou alternativou pro někoho, kdo se nemůže dívat na klání v televizi a není ani přímo na stadionu. Vzhledem k tomu, že jsme fanoušci Sparty, tak to je ještě přidaná hodnota, protože lidé nemusejí poslouchat nestranný komentář na jiných platformách.“ Na domácích utkáních Sparty se mezi sebou střídá šest komentátorů. „V agentuře máme tým řekněme zkušenějších komentátorů, kteří sem chodí, aby měl ten komentář určitou kvalitu a úroveň. Při našem výběru mohlo sehrát roli i to, že jsme sparťani. Ve větší skupině nás je přes dvacet, takže se opravdu jedná o výběr. Vzhledem k tomu, že domácí zápasy se obvykle hrají jednou za 14 dní, tak nás ani nemůže být moc, abychom si zvykli na to, jak se nastavuje technika a celé to funguje.“ Ke změně komentátorů dochází na každé utkání, aby sem nechodili pořád ti samí. „Střídáme to, protože sem samozřejmě chtějí chodit všichni, neboť to je přímo na stadionu. Normálně komentujeme ze studia, takže je to pro nás vítaná možnost, jak si to zkusit v terénu, což působí autentičtěji. Z toho důvodu je o to trochu boj, ale točíme se podle toho, kdo byl kolikrát a kdo byl naposledy. Závisí to však i na časových možnostech jednotlivých osob. Většina z nás jsme aktivní fotbalisté, tak se nám to může křížit se zápasem nebo jinou prací.“ Štěpán v současnosti hraje ČFL za Hostouň, ale v minulosti působil i na Spartě, kde se mu podařilo to, o čem většina fotbalistů sní. „Do Sparty jsem přišel v 16 letech z pražského Motorletu. Přes dorosty a juniorku jsem se dostal až do B-týmu, který v tu chvíli vedli trenéři Hašek s Horňákem. V tehdejším letním ligovém poháru jsem si připsal i jeden start za A-tým, což je zážitek, na který asi nikdy nezapomenu. Na působení ve Spartě každopádně vzpomínám moc rád, a to jak fotbalově, tak lidsky. S mnoha kluky, trenéry i zaměstnanci klubu jsem dodnes v kontaktu.“

Komentátoři přicházejí na Letnou hodinu před kláním a připravují si techniku. „To zahrnuje nastavení a připojení notebooku, sluchátek, mikrofonů, kabelu na internet, audioboxu, což je zařízení zprostředkovávající signál, a aplikace, přes kterou komentář běží. Následuje kontrola frekvencí, transmitteru, sluchátek a nastavení mikrofonů po softwarové stránce. Může to znít trochu složitěji, než to opravdu je, ale pro nás to už je automatismus.“ Celý tento proces zabírá 15 až 20 minut, pokud je všechno v pořádku. „S kolegy, kteří sedí ve studiu, si zkoušíme, zda vše běží a je správně nastaveno. Ladíme ozvěnu, protože to umíme upravit ještě na našem audioboxu. Tam dokážu zvuk ztišit a různě upravit, abychom posluchačům vyšli vstříc a mohli si užít co nejkomfortnější poslech. Vše si pro jistotu zkontrolujeme minimálně dvakrát.“ Komentátoři sedí na novinářské lávce vedle sebe a přenos začínají po konci sparťanské hymny těsně před výkopem. „Začneme klasicky, nějakým úvodním monologem, přivítáním, sestavami, rozhodčími, všeobecnými statistikami a head to head. Při zápase se střídáme přibližně po pěti minutách. S druhým komentátorem se slyšíme přes odposlech, což nám umožňuje spolu komunikovat. Mezi námi je nějaká forma dialogu, aby to bylo zajímavější pro posluchače a nebylo to jednotvárné vyprávění jednoho z nás. Slovo si předáváme tak, že klesnu intonací svého hlasu nebo dochází k rekapitulaci stavu, minuty či situace, což jsou signály pro kolegu, aby se připravil. Myslím si, že jsme mezi sebou sehraní a funguje to dobře.“ O poločasové přestávce je vysílání přerušeno, což využívají k občerstvení a zároveň přípravě. „Zůstáváme sedět na našem místě, sledujeme náhradníky, kontrolujeme komunikaci se supportem ze studia, odkud by nám napsali, kdyby nebylo něco v pořádku, působilo by cokoliv rušivě nebo by někdo řekl nějaký nonsens. Máme tedy i takovou podporu, která nám dost pomáhá.“ Přenos končí rozloučením komentátorů. „Většinou zůstáváme ještě na děkovačku, protože nás to zajímá a zároveň se tam může stát něco, co můžeme využít jako materiál pro další utkání. Potom sbalíme techniku, což je po zápase již mnohem rychlejší proces než před ním. Trvá to cca pět minut a jedeme domů.“

Jak vlastně probíhá příprava na klání v podání komentátora? „Samotná tvorba je podobná televiznímu komentáři, ale samozřejmě musí být popisnější, protože bereme v úvahu to, že člověk nevidí, co se děje na hřišti, a musíme zprostředkovat autentický zážitek, aby si to uměl fanoušek představit. Někdy tam přidáme nějaké zajímavosti, aby to nebylo jednotvárné a čistě popisné. Myslím si, že je to dost podobné jako příprava televizních komentátorů. Chystáme si různé zajímavosti a detaily o hráčích. Jedním z prvních feedbacků, co jsme na Spartě dostali, bylo, že nevidomé zajímají věci jako například barva kopaček, vizáž a podobně. Je nám jasné, že ta představivost a fantazie u nich funguje jinak, a tak se to snažíme nějak oživit. Díváme se na to, jaké měl daný hráč v minulosti kopačky nebo účes a třeba v jakých dresech se hrál předchozí zápas.“ K vyhledání informací pro komentování používají klasické statistické servery, sparťanské stránky a obrázky na Googlu. Rozdíl nastává v souvislosti se zjišťováním výslovnosti jmen hráčů. „To bývá často celkem oříšek, přestože jména ligových hráčů máme celkem zažitá, čas od času se objeví nový fotbalista, u kterého si nejsme stoprocentně jisti. V tu chvíli pomáhá třeba YouTube, na kterém cíleně hledáme, jestli se hráč sám na videu svým jménem nepředstavil, případně zda ho již v minulosti nejmenovali komentátoři. Inspirací v tomhle může být Premier League, která natočila krátká videa, kde se všichni hráči srozumitelně představí celým jménem, a vy tak nemusíte absolvovat zmíněnou rešerši.“

K tomu, aby byl audiokomentář na co nejvyšší úrovni, komentátoři dostávají pravidelně zpětnou vazbu od svých nadřízených v rámci firmy. „Bývá to jednou za půl roku až rok, kdy nám říkají, co zlepšit, na co se zaměřit a věci ohledně intonace hlasu, slovní zásoby nebo emoce, zda je jich málo, nebo hodně. Jedná se o komplexní rozbor, který máme jednou za sezonu. Mají to na základě toho, že nás poslouchají jisté období, nebo i náhodně. I to kvalitativně rozhoduje, kdo půjde na Spartu a kdo ne. Momentálně je tento projekt pro nás prioritou.“

Autor: Tomáš Polanský

Lidé na tribunách jsou k nám opravdu ohleduplní

V předchozím vydání magazínu Sparta do toho! jsme se věnovali zdravotně znevýhodněným fanouškům a svou pozornost jsme zaměřili na vozíčkáře. Nyní na to navazujeme rozhovorem s nevidomým podporovatelem Filipem Kuncem. Ten nám přiblíží, jak vnímá Spartu, její utkání, podmínky na Letné nebo doprovod na zápasech.

Filip Kunc pochází z Ústí nad Labem a Spartě fandí už odmala. V rodině měli spor, protože máma fandila sparťanům a babička slávistům. Máma ho však zlomila na svou stranu. Na zápasy na Letné chodí pravidelně, a to s kamarádem Vildou, se kterým se znají už od školky a na zápasech mu asistuje jako doprovod. „Pokud je to možné, tak jsem tady alespoň jednou za měsíc. Když to časově vychází, tak i častěji. V poslední době jsme byli téměř na každém domácím klání. Závisí to na zdravotním stavu a na kamarádově pracovním vytížení.“ Bez Vildy na utkání svého oblíbeného klubu obvykle nejezdí, protože další jeho známí jsou buď slávisti, nebo mají rodiny, které o víkendu mají svůj program nebo práci. „Teoreticky bych mohl přijít i sám, ale musel bych mít tu trasu zmáknutou. V minulosti jsem se učil, jak se pohybovat v Praze, včetně metra. Z hlavního nádraží si myslím, že bych to na stadion zvládl. Při vstupu do něj bych požádal někoho o asistenci, protože je zde mnoho vchodů a možností, kam bych mohl špatně zabočit.“

V současnosti 34letý Filip prvních 25 let svého života prožil se zdravým zrakem. V únoru 2013 se vzbudil s tím, že přestává vidět na jedno oko, což začal okamžitě řešit. „V rodině máme vzácnou oční chorobu – Leberovu hereditární neuropatii optiku, což je ve zkratce odumírání očních nervů. U nás to bylo genetikou potvrzeno, přičemž částečnou nebo úplnou slepotu měli mé tety a bratranec. Zjistili jsme, že je to genetické. Potom jsem byl ve vojenské nemocnici, kde byla možnost, aby se to zabrzdilo. V květnu jsem se chtěl vrátit do práce, protože na druhé oko jsem viděl perfektně. O tři dny později jsem však přestával vidět i na něj. Ten proces tam trval déle a vidím na něj na půl procenta, díky čemuž mám cit na světlo. Na spodku oka mám trochu obrys, ale mimo to jde prakticky o slepotu.“ Na svůj handicap si zvykl a dokáže žít běžný život. „Velmi mi pomohli kolegové z práce a kamarádi, kteří se ode mě neodvrátili. Po tom, kdy se mi to stalo, jsem si našel i úplně zdravou partnerku a jsme spolu už osm let. Máme spolu zdravou šestiletou dceru.“ Naděje na to, že by se mu jeho zrak zlepšil, v současnosti neexistuje. „Oční nervy, které jdou do mozku, úplně odumřely. V zahraničí se zkoumá genová léčba, ale zatím to není tak úspěšné, aby se to dalo aplikovat.“

I přes své zdravotní znevýhodnění si užívá život naplno a vyzařuje z něj skvělá energie. Na sport nezanevřel a kromě návštěvy utkání Sparty se věnuje například veslování. Lístky na klání na Letné si zajišťuje přes sparťanský e-mail bezbarier@sparta.cz, který slouží na podporu handicapovaných fanoušků. „Vstupenky pro mě a doprovod zajišťuji právě touto cestou. Bez bariér funguje na Spartě skvěle, to si velmi pochvaluji.“ Všechno si umí zajistit sám díky zabudované funkci talkback ve svém telefonu. „Cokoli můžu komunikovat hlasem a funguje to tak, že to, co řeknu, se převede do textu v mobilu. To si můžu následně zkontrolovat a odeslat. Takto spravuji všechno včetně e-mailů. Reaguje to i na gesta, kterými umím dávat příkazy. V takových věcech nejsem nijak limitován. Podobných aplikací pro nevidomé je více a mají i jiné funkce.“

V den duelu se spolu s Vildou vydávají z Ústí do Prahy autem. „Na Letné jsme cca do šedesáti minut a vždy se tam snažíme být více než hodinu před výkopem, abychom nemuseli spěchat. Dáme si pivo, klobásu a případně jdeme do fanshopu.“ Vilda Filipa naviguje a při přechodu přes schody se spolu drží, aby se vyhnuli nějakému nebezpečí. „Na stadionu chodíme na 95 % míst spolu. Například když je mnoho lidí v bufetu, tak mě postaví někde mimo, abychom se tam nemotali. Já si zakouřím a je pohoda.“ Jeho kamarád mu pomáhá se vším a opřít se může i o svou hůl, kterou má vždy s sebou a usnadňuje mu pohyb. Filip ještě před duelem dostane od sparťanské brigádnice Aničky, která pomáhá všem zdravotně znevýhodněným fanouškům, sluchátka, ve kterých během zápasu běží audiokomentář. Pak už jde na své místo. „Vždy sedíme ve spodní řadě na hlavní tribuně. Za mě je to super, neboť tam je větší prostor, a tím pádem tam mám jednodušší přístup. Slyším atmosféru z kotle, ale i z druhé strany, takže jsem spokojený.“ Sparta jako jediný klub v Česku poskytuje svým fanouškům pravidelně na všechna domácí klání audiokomentář. „Abych ho vnímal a zároveň i atmosféru, tak si dám sluchátko z jednoho ucha dolů. Musím pochválit komentátory, kteří jsou výborní. Člověk si hru dokáže živě představit, za což jim moc děkuji. V porovnání s jinými platformami či rozhlasem to nelze srovnávat. Mám sice výhodu, že jsem 25 let života viděl, ale na Spartě vše funguje bez problémů a není tady už co zdokonalovat. Jsem opravdu spokojený!“ Filip během zápasu stíhá i komunikovat s doprovodem, který ho obohacuje o své postřehy. „Na venkovním utkání v Teplicích jsme byli s rodinami a neměl jsem audiokomentář, tak mi komentátora dělal Vilda. Určitě to bylo dostačující, protože se známe, on hrával fotbal, jeho syn také, tak má nějaké fotbalové vyjadřování. Se sparťanskými komentátory se to však nedá srovnávat.“

Jak vnímá fotbalové klání nevidomý člověk? „Strašně těžko se to vysvětluje někomu, kdo na to vidí. Jako chlapec jsem fotbal hrával a dlouhá léta jsem i viděl, takže si umím jednotlivé situace opravdu živě představit. Komentátoři někdy stihnou popsat i to, co se děje v kotli, a zároveň mi to říká i kamarád, což mi stačí k tomu, abych měl husinu na těle. Když jsme byli loni na vítězném derby, tam se to ještě znásobilo.“ Problém nemá ani při pohybu na stadionu. „Představa o pražanech, že jsou sobečtí, je mylná. Je to přesně naopak. Když jdeme s Vildou, tak už pět metrů před námi se lidé rozestupují, abychom mohli v pohodě projít. I když je zde tlačenice, tak jsou opravdu ohleduplní. Je to super. Na to, že je to fotbal a je tu spousta fanoušků, tak se nám nestává, že by se před nás tlačili nebo nás nějak omezovali.“ Díky tomu si myslí, že by na Spartu mohlo chodit mnohem víc handicapovaných fanoušků, ale vidí v tom jeden problém. „Nevidomí jsou strašně do sebe uzavření a nechtějí opouštět svou bezpečnou lokalitu, kde to znají. Měl jsem snahu se s nimi dávat dohromady, ale bylo to náročné. Myslím si, že v Praze je přitom ochota pomoci. Zároveň ta dostupnost je zde mnohem větší. Důležité z toho pohledu, aby sem lidé přišli, je zlomit bariéru.“

Filip ji už zlomil a v budoucnu se plánuje zúčastnit i oficiálních výjezdů se Spartou, nejraději do zahraničí. Sparta hraje v jeho životě důležitou roli. „Je to něco, při čem si můžu odpočinout, vypnout a zrelaxovat. Co se týče fotbalu, tak jde o příjemně strávený čas. Po ztrátě zraku se můj vztah ke Spartě nezměnil. Na sporty jsem nezanevřel, i když je už nevidím, tak si dění ve hře rád poslechnu. Chtěl bych poděkovat za to, co Sparta v této věci dělá, protože jiné kluby to nedělají. Lidem, kteří by jinak seděli doma, to otevírá možnosti vyrazit někam, ať už sám, nebo s jinými nevědomými a kamarády, strávit s nimi čas a prožít zážitek, který je zprostředkován profesionály. To je prostě úžasné.“